Moje motto na cestě za angličtinou

Již na základní škole mě nesmírně bavila angličtina. Po studiu na vyšší zdravotnické škole jsem se namísto zaměstnání ve zdravotnictví spontánně rozhodla vycestovat do Irska, abych se v angličtině ještě více zdokonalila.

Z angličtiny jsem měla vždy výborné hodnocení a dokonce jsem navštěvovala jazykovou školu. O to větší byl ten prvotní šok, když jsem po přistání na letišti v Dublinu zjistila, že se vlastně vůbec nedomluvím.

Ano, třináct let školní angličtiny, nekonečného vyplňování gramatických cvičení a biflování tisíce nepotřebných slovíček mě přivedlo ke zjištění, že moje angličtina byla nejenže základní, ale hlavně pasivní. Neuměla jsem složit větu.

Z původní dvouměsíční plánované návštěvy se můj pobyt prodloužil na 14 let, jelikož jsem se vdala za rodilého mluvčího.

Můj největší AHA moment ale nastal, když jsem začala angličtinu učit. Začalo mě to neskutečně bavit, a tak jsem se rozhodla stát lektorkou.

V Irsku jsem pochopila, že učení se gramatických pouček a biflování slovíček nereálných témat, které nikdy nepoužiji, mé studenty nikam neposune. Vyvinula jsem tak metodu, díky které lze angličtinu studovat zábavně, rychleji a s opravdovými výsledky, než jak to známe ze školy.

Mé studenty učím, jak se denně obklopit zábavnou angličtinou tak, aby se posunovali. Po vysvětlení nezbytných gramatických struktur a jejich procvičení se pomocí moderních výukových materiálů a moderních technologií snažím studenty ihned rozmluvit.