Stačí znát 3 anglické časy, abychom se domluvili?

Angličtina je globální jazyk, který má mnoho nuancí. Často můžeme slyšet, že pro základní dorozumění nám stačí znát pouze tři základní časy: přítomný prostý, minulý prostý a budoucí čas prostý. Nicméně, jako lektorka angličtiny vím, že toto zjednodušení je nepravdivé a může vést k neporozumění a mylnému vyjadřování. V tomto článku se zaměřím na to, proč je důležité ovládat více než tři základní časy a jaké příklady a důkazy to podporují.

Přítomný čas prostý (Present Simple) vs. Přítomný průběhový čas (Present Continuous)

Základní přítomný čas prostý slouží k popisu obecných pravd a pravidelných činností:

“I eat breakfast every day.”

Avšak přítomný čas průběhový je nezbytný pro popis činností, které se dějí právě teď:

“I am eating breakfast right now.”

Studenti by bez znalosti přítomného průběhového času nebyli schopni vyjádřit činnosti probíhající v daný moment, což by vedlo k nejasnostem v komunikaci. Například:

“I eat breakfast now.” (špatně)

“I am eating breakfast now.” (správně)

Minulý čas prostý (Past Simple) vs. Předpřítomný čas (Present Perfect)

Minulý čas prostý popisuje události, které se staly v konkrétním okamžiku v minulosti a jsou ukončené:

“I visited Paris last year.”

Předpřítomný čas používáme, když mluvíme o zkušenostech nebo událostech, které mají vliv na současnost:

“I have visited Paris.” (význam: mám tu zkušenost, ale nevím, kdy se to stalo)

Když nepoužijeme předpřítomný čas, nemůžeme tak vyjádřit zkušenosti a události s důrazem na současný dopad. Jako například:

“I visited Paris.” (může být nejasné, kdy se to stalo)

“I have visited Paris.” (zdůrazňuje současný stav zkušenosti)

Budoucí čas prostý (Future Simple) vs. Přítomný čas průběhový pro vyjádření budoucnosti (Present Continuous) a vazba “going to”

Často používáme budoucí čas prostý k vyjádření jednoduchých budoucích událostí:

“I will travel to London.”

Tady musím zdůraznit, že z této věty nikdo nepozná, kdy tam pojedu, jestli vůbec pojedu nebo zda to není pouze mé přání či rozhodnutí v čase mluvy. Máme zde ale situace, kde pouze will nestačí a musíme použít budoucí průběhový čas, přítomný průběhový čas na budoucnost nebo konstrukci “going to” pro přesnější vyjádření plánu.

Zamysleme se nad následující situací:

“I will go to the gym.” (Rozhodnutí učiněné v okamžiku řeči – použito “will”)

“I am going to go to the gym.” (Plán, který jsme učinili předem, nevíme přesně kdy se to stane – použita vazba “going to”)

“I am going to the gym tomorrow morning.” (Plán, který byl učiněn předem, víme přesně kdy se to na 100% stane – použit přítomný čas průběhový na budoucí naplánované děje)

Dokonavé a nedokonavé časy (Perfect and Continuous Aspects)

Anglický jazyk využívá kombinace dokonavých a průběhových časů k vyjádření různých úrovní dokončení a trvání činností. Například předbudoucí čas průběhový:

“By next year, I will have been teaching English for ten years.”

Tady můžeme vidět, jak tento čas zdůrazňuje trvání činnosti do určitého bodu v budoucnosti. Bez něj bychom se nemohli přesně vyjádřit, jak dlouho určitá činnost trvá nebo bude trvat v daném okamžiku.

Praktičnost a realita v komunikaci

Znalost více časů umožňuje studentům vyjadřovat se s větší přesností a nuancemi, které jsou nezbytné pro efektivní komunikaci. Například při vyprávění příběhu musíme jednotlivé časy střídat, abychom vyjádřili složité časové vztahy:

“I was walking down the street when I realized I had left my keys at home.”

Toto souvětí kombinuje minulý průběhový čas (was walking) a předminulý čas (had left) k popisu dvou různých dějů, které se staly v minulosti, ale v různých časových rámcích.

Vyjadřování emocí a vztahů mezi událostmi

Dalším důležitým aspektem je schopnost vyjádřit emoce a vztahy mezi událostmi. Například když použijeme předminulý čas (Past Perfect), umožňuje nám to jasně vyjádřit, která událost se stala dříve v minulosti:

“She had finished her homework before she went out to play.”

Pokud použijeme předminulý čas tak zdůrazníme, že jedno dění předcházelo druhému, což by bez tohoto času nebylo možné tak přesně vyjádřit.

Specifické situace vyžadující specifické časy

Existuje mnoho specifických situací, kde použití různých časů je nevyhnutelné pro jasné a přesné vyjádření. Například podmínkové věty (conditional sentences) často vyžadují kombinaci různých časů:

“If I had known about the meeting, I would have attended.”

Tato podmínková věta kombinuje předminulý čas (had known) a podmiňovací způsob (would have attended), aby přesně vyjádřila hypotetickou situaci v minulosti.

Chceš se naučit NEJEN anglické časy?

Znalost pouze tří základních časů v angličtině je nejen omezující, ale i nepraktická pro skutečnou komunikaci. Ovládání širšího spektra časů a jejich kombinací umožňuje studentům vyjadřovat se přesněji. Angličtina je bohatý a dynamický jazyk a pro dosažení jazykové plynulosti a přirozenosti je nezbytné ovládat širší spektrum časů. Rodilí mluvčí přirozeně používají různé časy k vyjádření myšlenek a událostí. Studenti, kteří zvládnou pouze tři základní časy, mohou působit nepřirozeně a jejich vyjadřování může být neúplné nebo matoucí. Přidejte se do mé Facebook skupinky TOP English – Angličtina s Ivkou – kde se naučíte více než jen tři základní časy. Budu se na tebe těšit!